XYZ V Hosposdě
Prvý Co znamená ta pakáž licoměrná,
Zří na nás, jakoby se styděla
Druhá Jak čumí na nás , ocas
Myslí, že něco umí.
Třetí Má prachy, tak běž už,
A když nebudeš zdejší,
Bez verše , verše, verše
Pátý jak bloud zde civí,
A něžně na něj Nymfy civí,
Kdo je to? Člověk? Muž?
Velký Duch se vzepjal už…
kámo, byl jsem v Teplicích, kde se poprvé potkali Beethoven a Goethe a ..
.Nu což, tak jsme se seznámili,
Ďábel v těle, duší Boží Duch
A já tušil, že Mefisto slintá vzduch,
Já ztrácel jeho vid i sluch.
Ach, ta hostina k světu milována,
Unavuje mne krok za krokem,
Kde hrdost je tak biřmována,
Lásce zůstal plev a lásky šlem.
Bez bázně a hany ,
Vydal se mezi stěny,
Král je nadohled,
Temných sil to slet.
Mám ještě práva?
Valí se snad láva?
Přeji pěkné probuzení,
Kde vše, nic není.
Na vršku sálá žár,
Však lačných očí pár,
Se rádo stmelí,
Nic, co k boji velí.
Bojí se, tká a žízní,
Lidstvem dvojí trýzní,
Nedoslýchal? Nedojed?
Vždy levou hybaj vpřed
Pozdní jaro vykvétalo,
Ku znuděným branám,
Šel jsem, publiku je málo,
Zradit ,k bolestným hrám.
Tím stal jsem se jeho pánem,
Nevěda, sděloval mi řeči vševěda,
A kdyby na mne padl kámen,
Bylo mi, jak ze zad scházím medvěda.
Vyprávěl mi a to mne zaujalo,
Že po 2tisíc let drží v hrsti lidi,
A že je mu to málo, když se to ujalo,
Však dědek za dědkem v Římě na to civí,
Že v jednom rozdmýchaném řádku,
Jdeme spolem pěkně po pořádku,
Že nesetkal se ještě s člověkem,
Který mu unik a věnoval Lásku všem.
To blábol pro lidi jsem vymyslel,
Abych měl v kójích zatracenců,
To, co po mne chtějí, lásky žel,
Do smrti věčných odvedenců.
Poslouchal jsem do detailu,
Co zjevuje mi teď již sluha,
A z plna hrdla zapěl jsem mu,
Lidé v Lásce, jdou-li ztuha,
Na sobě nesou jiný kříž, a to není všechno!
Tak ptám se Tě,
Jen sečkej kratochvíli,
Sypeš z nebe malé bílé cosi
A dětem skřítka dušičku.
Ano , to vše je, čím jsem žil
A s ženou jsi nemluvil?
Já objal jsem ji ze všech sil,
Tančící hvězdu na zásnubách
Sluneční záře a měsíčního svitu.
/ a ďábel se vypařil/
Kamínek a Motýlek
Kamínek u cesty sedí sám,
Motýlek se vznáší nad městem,
Ztratil se květinovým nevěstám
Není kudy, kam, kde to jsem?
Kamínek dál u cesty leží,
Motýlek si jen tak poletuje
V svém tvaru sní, jak vítr duje
Housenka tak žitím mlží.
Rád by i on roztáhnul krovky
Přátelsky by sebou zašvitořil,
Jiných duší poznal stovky,
Pro pocit, že někým byl a žil.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
