Jsme si blíž, než jsme se zdáli,
my na prahu lásky tehdy stáli.
Teď stáváme se zase každý svým
ve stínu pustých tichých jilm,
když svět nás mučí bez slitování,
leč nejsme svoji, nejsme k mání.
To situace, která bolí o to víc,
oč zbarvil jsem svým srdcem líc,
jež se mým bytím navždy stala
a v mém nitru bolest uvítala.
Bolest, která kdysi dávno
tolik, tolik milovala…
