XYZ, MIRIAM
MIRIAM
V hrdle sucho, v duši mráz,
tak k prameni mne zavál čas.
Svlažen, hledě budoucímu do chřtánu,
spatřil jsem jen vařící se lebky,
viděl rozemletá srdce po ránu
a ze všech zemí bezvýznamné cetky.
A do toho všeho kypícího zmatku
přitančila Miriam, tu se silou orkánu,
tu něžně jak dítě objímajíc matku,
zděsil jsem se, co to bylo za ránu,
když s úsměvem v kuropění ztrácela se,
srdce přetékalo nádherou a rozbilo se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
