Po veleskoku do zřídla věčnosti,
Síla kamene se srdce zhostí,
Ona věčná, něžná, milá síla,
Jíž strom na znamení kývá,
A rostlině divoce předá radu,
Jak milujíce v čase hrdost dnes
Lidem nesouc prozatímní vládu,
Může přerůst v objímající les.
Na rozdíl od všech zdejších zdání,
Po smrti je vnitřní život k mání,
Stálé, skutečné moci se zhostí,
A všechny živé duše jako hosti,
Přelétají jak zdroj jiných létavic,
To po nás zahrabou se kosti,
A vše na jarní oslavu si barví líc,
Děti k sobě si cestu mostí,
Vždy, když jdete, zhostěte se práva
Kde budoucí skví se na paměti
Kde semínko, tam budoucí tráva,
Kde duše, tam život, naše děti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
