o věru by byla zpráva k příteli,
Kdybychom my slepí zvěděli,
Jak chutná jeho dech, Krishni
Dosíci se svého lidského práva
Že temnotou je a ve tmě sláva,
Že světlo vyzařuje potměšile,
Ve stínech Duchů žil a žije,
Dokud mysterium vlekle šije,
A nepoddá se iluzi a zdání,
Je tím, čím byl, je a bude tak,
Jak, když se Slunce sklání,
A Měsíc vystoupá nad oblak.
Do toho všeho zas promluvil,
To všechno je jen dočasu,
Usneš zase pro její krásu,
Hleď, jak jsi k ní tiše nyl.
Věděl jsem, koho mám za ‚přítele‘,
Věčnost ve dvojí zas s chutí slil,
Byl zase tu, ďábel bezpohlavní,
A já, bych jeho krev zas vpil.
To be continued...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
