Čtvrt století stále stejná píseň, mí Liberečané mi nerozumějí, na její svátek pateticky romantická vzpomínka z oněch mladických let
Ach má nejmilejší L.,
zdali ve mne ještě člověk zeje?
Já sesbíral jsem smutku pel,
ač jiný píše lásky epopeje.
Ach má nejmilejší L.,
zdali ve mne ještě plamen plá?
Mne život povodní jen sel,
milosrdná je smrt, prapor vlá.
Ach má nejmilejší L.,
zdali ve mne ještě láska kvete?
Bídáku! Navrať mi mou L.,
ty nespravedlivý, krutý světe!
Ó hlouběji se trýzeň noří,
tytam jsou chvíle něžných vlání,
my vzdor světu lunou byli choří
a ze rtů sáli krásy zadumání
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
